Dne 10. června uběhne 70 let od jednoho z nejtragičtějších výročí pojící se k historii Československa. V tento osudový den roku 1942 vypálili nacisti československou vesnici Lidice, jako odplatu za atentát na předního představitele nacistického Německa v protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha. Červnové kalendárium bude celé věnováno této události. Je třeba si stále připomínat hrůzy války, co probíhalo a jakým způsobem se bojovalo, abychom se vyvarovali podobných konfliktů a nikdy v historii k takovým už nikdy nedocházelo. Následující článek přináší pohled do situace před vypálením vesnice, představí osobu R. Heyndricha a atentát a podívá se na další vývoj událostí.
REINHARD HEYDRICH A SITUACE V PROTEKTORÁTU
„Byl vysoké, impozantní postavy a měl široké, neobvykle vysoké čelo. Nevelkýma těkavýma očima hleděl vypočítavě, měl pohled šelmy, neskutečně působivý. Široká ústa lemovaly plné rty. Ruce měl štíhle a trochu příliš dlouhé - připomínaly mi nohy pavouka. Skvrnou na jinak bezchybné postavě byly znepokojivě žensky široké boky, které dodávaly Heydrichovu vzezření na hrozivosti. Na svůj vzrůst měl nezvykle vysoký hlas. Mluvil nervózně a úsečně“. (popis Waltera Schellenberga, chráněnce Heydricha, který se postupně vypracoval do vedení německé zpravodajské služby, MaCDonald, Callum, Úder z Londýna, BB Art, 1995).
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904. Byl blízký spolupracovník Himmlera a obergruppenfuhrer SS, generál policie, šéf Hlavního úřadu Říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby. Mezi lety 1941 - 1942 působil jako zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Sám se podílel na plánu holocaustu. V protektorátu prosazoval politiku cukru a biče - výhody tvrdě pracujícím dělníkům proti velmi tvrdým a krutým persekucím proti odpůrcům a všem, kteří protestovali.
ANTHROPOID
Dne 27. května 1942 byl proveden doposud nevídaný čin. Byl úspěšně spáchán atentát na jednoho z nejvyšších představitelů nacistického Německa.
„Jasné jitro 27. května roku 1942 ohlašovalo krásný jarní den bez jediného mráčku. Gabčík s Kubišem odešli z Ogounova bytu o něco dříve než obvykle, aniž domácímu jakkoliv naznačili, co se chystá. Každý nesl postarší aktovku. Uvnitř měl Gabčí na tři kusy rozložený automat Sten a Kubiš dvě zajištěné bomby. … Josef Orgoun později vzpomínal, že oba muži se mu toho rána zdáli být klidní a v dobrém rozmaru. Po odchodu se k němu Gabčík otočil se slovy: Nedělej si starost, pokud se opozdíme. Máme spoustu přátel a možná se u nich zdržíme.“ Výsadkáři odjeli tramvají na Žižkov, kde se vyzvedli kolo. … Gabčík poklekl, otevřel tašku a pod kabátem sestavil samopal. … Čekal na signál od Valčíka. … Vše bylo připraveno a útočníci čekali, až se objeví jejich cíl.V Panenských Břežanech Heydrich dosnídal jako obvykle před devátou. … Obvykle dochvilný Hendrich se však onoho krásného rána na svůj odjezd zpozdil. ... Míjela minuta za minutou, Heydrich nepřijížděl. … Parašutisté věděli, že se může jednat o jejich poslední šanci Heydricha zabít. Jestliže došlo ke změně trasy či plánů, skončí operace ANTHROPOID nezdarem… Dvě minuty po půl jedenácté přišel náhle od Valčíka signál, že se jejich cíl objevil. … Když Heydrichovo auto zpomalilo a projíždělo zatáčkou, odhodil Gabčík kabát, zvedl zbraň a zmáčkl spouš. Rána nevyšla. … V této chvíli se Heydrich dopustil chyby, která ho stála život. Místo, aby přikázal řidiči co nejrychleji ujíždět pryč, vzpřímil se, vyndal pistoli a vzrušeně přikázal zastavit. … Automobil zastavil právě před Kubišem, jemuž stačilo vystoupit ze stínu a hodit bombu směrem k dvěma mužům na předních sedadlech. … Heydrich ležel dále na kapotě a uniformou mu začala prosakovat zlověstná temná skvrna. … Okamžitě ho přijali na JIP“. … ( MaCDonald, Callum, Úder z Londýna, BB Art, 1995)
Jozef Gabčík Jan Kubiš
Heydrichova zranění zprvu nebyla vážná a dokonce se pokoušel před odvezením do nemocnice pronásledovat atentátníky. V nemocnici na Bulovce se vyskytly komplikace, v té době nebyla k dispozici antibiotika, a Heydrich na následky zranění, hlavně protržené sleziny a následné otravy krve zemřel. Pohřben byl se všemi poctami v Berlíně. Dnes však jeho hrob není znám.
Následná německá odplata byla nesmírně krutá a neznala hranic. Toto období se nazývá druhá heydrichiáda. Lidé byli stříleni bez soudu, přímo na ulici. Hned ten den gestapo a příslušníci SS prohledávali byty po cele Praze a hledali atentátníky a stopy vedoucí k jejich nalezení.
LIDICE
Heydrichova smrt si dle Hitlera žádala krvavou odvetu. První to odnesli Židé. 9. června odjel z Prahy zvláštní vlak vezoucí tisíc českých Židů do vyhlazovacích táborů v Polsku. Po něm následovaly dva transporty z Terezína. Bylo ale třeba exemplárního příkladu. Cíl byl stanoven: Lidice u Kladna.
Ty byly v hledáčku nacistů už před atentátem. U zatčeného parašutisty Pavelky našli nacisté adresu se dvěma Lidickými rodinami. Ovšem to největší podezření na Lidice padlo neuvěřitelnou souhrou náhod. 3. června se dostal do ruky majiteli továrny Pálovi podezřelý milostný dopis zaměstnankyni továrny: „Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě. Co jsem chtěl udělat, jsem udělal. Onoho osudného týdne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme.“ Tento dopis byl milně vyložen jako zašifrovaná zpráva o atentát.
Odvetná akce tedy začala 9. Června krátce po půl desáté. Vesnice byla obklíčena a prohledána. Ženy a děti byly odvlečeny a muži starší 15 let byli shromážděni na jedno místo. Muži byli stříleni ve skupinkách po deseti a pohřbíváni do masového hrobu vykopaného židovskými vězni z Terezína. Poté Němci zapálili všechny domy, včetně školy a kostela, a ruiny rozjezdili buldozerem. Podle zprávy Gestapa bylo 199 mužů zavražděno, 195 žen zatčeno, z 95 dětí bylo 8 zasláno k poněmčení, další zmizeli a pouze 16 se jich po válce povedlo nalézt. V následujících týdnech byly zbytky domů vyhozeny do povětří, zničen hřbitov, exhumovány těla a vykáceny všechny stromy, kromě jedné hrušně, která byla považována za suchou. Nacisté sutí zahrnuli rybník a vše bylo zničeno a srovnáno se zemí k nepoznání. Jméno Lidice mělo být vymazáno z map.
Události v Lidicích zbudily obrovskou vlnu soucitu a politického odporu. Města a vesnice v Mexiku, USA a např. Austrálii se přejmenovávali na Lidice, spoustu tehdy narozených dětí dostalo jméno Lidice a příběh Lidic byl několikrát zfilmován. Politickou odezvou pak bylo to, že vlády Francie a Británie konečně uznaly mnichovskou dohodu za neplatnou. Bezprostředně po osvobození v době 3. výročí tragédie byla obec provizorně obnovena.
Osud Lidic však nebyl ojedinělý. Stejný osud potkal českou obec Ležáky, moravskou obec Javoříčko, či valašskou obec Prlov. Podobné osudy čekaly ina obce po celé Evropě.
Zničené Lidice
Památník Lidickým dětem Památník v Lidicích
LEŽÁKY
Byla to osada na Chrudimsku, která v důsledku represálií při druhé heydrichiádě byla nacisty vypálena 24. června 1942. Osada ukrývala vysílačku parašutistické skupiny Silver A, která provedla atentát. Její obyvatelé byli také vyvražděni - 33 dospělých mužů. Z 11 dětí byly dvě poslány na převýchovu a zbylých 9 bylo posláno do plynové komory. Osada bohužel nebyla obnovena a na jejím místě byl postaven pouze památník.
Památník na kopci nad bývalou osadou Hrobodům č. 26
JAVOŘÍČKO
Javoříčko je místní část obce Luka poblíž Bouzova na Litovelsku na Moravě. Obec 5. května srovnalo se zemí přepadové komando SS, jako pomstu za pomoc partyzánům. Kromě kapličky a školy byly srovnány se zemí všechny domy a muži starší 15 let, které nacisti dopadli, byli zastřeleni. Celkem jich bylo 38. V obci byl také postaven památník.
Památník obětem druhé světové války Pamětní deska u památníku
PRLOV
Prlov je obec na Vsetínsku ve Zlínském kraji. 23. dubna 1945 obklíčilo komando 600 nacistů obec. Celé dopoledne vyslýchali místní obyvatele. Vypálili 8 usedlostí, ve kterých přišlo o život 15 lidí. Další tři aktivní partyzáni byli oběšeni. Celkový počet obětí je 23.
