Zápis v imaginárním deníčku
Můj milý deníčku,ano, vážně už je 3. září a já mám dnes vstoupit do tajemného světa jménem Masarykovo gymnázium. Jestli se bojím? Ne, strach to není, spíš nejistota spojená s touhou poznat víc.
„Tak co, jak se těšíš?“ slyším maminčin hlas, když přicházím do kuchyně. „Ani sama nevím,“ odpovídám a dostávám radu: „Hlavně vykroč pravou!“
Nejistými kroky vcházím do učebny P07. Můj první středoškolský den. Rozhlížím se po třídě, svěrák, ve kterém je skřípnuta moje duše, trochu povolil. „Ahoj!“ vychází potichu z mých úst.
Deníčku, nyní, přesně o dva měsíce později, se každé ráno, i přes ten odporný zvuk budíku těším, až opět budu soupat do schodů ke vchodu Masarykova gymnázia. Naše třída mi připadá jako 30 různých puzzlíků, které do sebe tak skvěle zapadají, že dohromady tvoří dokonalý obrázek. Kdyby i jedináčást odpadla, vznikla by v naší skládance nenahraditelná díra.
O lepší třídě, než je naše 1.A, jsem nikdy ani nesnila. Splnilo se mi mé obrovské přání, jsem za to nesmírně vděčná. A kdyby se mě maminka zeptala dnes: „Tak jak se těšíš?“, odpověděla bych prostě: „Moc.“
Adéla Loukotová, 1. A
Úplně přesně si pamatuji pocit z prvního dne, kdy jsem vstoupila na půdu Masarykova gymnázia jako jeho novopečená studentka. Plna očekávání jsem zasedla do školní lavice. Začali vcházet první spolužáci, třída se postupně naplnila sympatickými lidmi. V tu chvíli jsem věděla, že mi tady bude dobře.
Po senzačním adaptačním kurzu jsme přijeli nabití energií, s novými přáteli a známými.
Škola se jevila být zpočátku lehká. Poznávali jsme postupně naše učitele a vše se zdálo fajn. První měsíc hrál studentům 1.A do karet. Angličtinářka pryč, němčinářka a chemikář nemocní a učení se dalo stíhat. Nicméně nic netrvá věčně. Během dalších týdnů jsme pochopili, že slova naší třídní o tom, že pracovat musíme systematicky, byla pravdivá. Více učení, nekonečná domácí cvičení, testy a zkoušení byly na denním pořádku. Ale já jsem si byla vědoma toho, že jsem šla na tuto školu s tím, že chci něco umět, takže jsem ve finále ráda za všechny učitele, kteří na nás mají vysoké nároky. A vidím na nás všech, že když budeme mít vysoké nároky sami na sebe, že to půjde.
I po třech měsících můžu s klidem v srdci říct, že jsem si školu nemohla vybrat lépe.
Laura Brožíková, 1. A
Svůj první měsíc v nové škole si každý z nás představuje úplně jinak, ale věřte mi, že nikdy si ho nedokážeme představit takový, jaký opravdu bude.
Já jsem se na svůj nový start chystala celé prázdniny, protože jsem byla pevně rozhodnutá, že chci přijít na gymnázium a zazářit v tom nejlepším světle, v jakém to jen půjde. Byla jsem připravená rozdávat úsměvy na všechny strany, poznávat nové lidi a začít správně. Jenže najednou už tu byl konec prázdnin a mně se v hlavě začaly rojit otázky typu: „Co když si nebudeme se spolužáky rozumět? Co když nebudu zvládat učení? Co se stane, když se nesehrajeme ve třídě jako parta? Co kyž budou učitelé příliš přísní?“ a mnoho dalších.
Nestihla jsem ani dospat a už tu byl den D a já stála namačkaná na schodech Masarykova gymnázia a čekala, až nás pustí dovnitř. Nervozita začala opadávat, když jsem uviděla spoustu neznámých tváří se stejně nejistými úsměvy, jako byl ten můj. Pár kroků po chodbě a byla jsem ve své nové třídě. První zazvonění, … vlastně první písnička a do třídy vstoupila sebevědomým krokem naše paní učitelka třídní. Podle jejího úsměvu bylo jasné, že nebude jedna z těch, co nás už jen pohledem poutá na všelijaká středověká mučidla.
První dva dny utekly jako voda a nás čekal adaptační kurz, který byl nabitý skvělým programem. Zkusili jsme si rafting, střelbu, noční orientační hru v přírodě, dokonce i lanovou dráhu a záchranu osob v terénu. Co je ale hlavní, naučili jsme se, že spolu tvoříme skvělý tým, vzájemně jsme se poznali a zjistili jsme, že jsme moc fajn parta.
Teď už do školy nechodím nervózní, jako jsem šla ten první den, ale těším se na své báječné spolužáky, nebo chcete-li na moje přátele. A toho, že nezvládnu učení, se už také nebojím. Pochopila jsem totiž, že když vynaložím potřebné studijní úsilí, vše se dá dobře zvládnout.
Myslím, že jsem si vybrala školu správně a svou novou třídu už bych za nic nevyměnila.
Dominika Matějovcová, 1. A
