Je pátek, 9 h a my se v rámci soutěže zaměřené na první pomoc pouštíme do biologicko-zdravovědného testu. Kdo my? Natálie Hájková a Jan Havel z 2. C a Anna Brillová a Jakub Volopich z 1. A. Poté postupně procházíme šesti stanovišti s modelovými situacemi, ve kterých musíme prokázat své zdravotnické znalosti a dovednosti.
Setkáváme se s anafylaxí a resuscitací, masivním krvácením, cévní mozkovou příhodou, domácím násilím, krizovou intervencí či člověkem pod vlivem marihuany. Soutěž pak před vyhlášením výsledků zakončuje krátká, ale zajímavá přednáška z histologie. S napětím očekáváme, jak jsme dopadli. Tým nováčků z 1. A obsadil 5. místo. Druhý tým „ostřílených záchranářů“ z 2. C jeho dovednosti vynesly na 1. místo (s bezkonkurenčními 146 body ze 150 možných). Děkujeme za vzornou reprezentaci školy!
Natálie Hájková (2. C), Ing. Simona Martínková
PS: Když mě kolega požádal, jestli bych nedoprovodila studenty na soutěž první pomoci, nadšeně jsem souhlasila. Jako žačka základní školy jsem před téměř padesáti lety přece navštěvovala zdravovědný kroužek a zúčastnila se i nějaké té soutěže. Bude to pro mě taková pěkná připomínka, těšila jsem se.
Jsme na místě a já jsem rychle vyvedena z omylu. Žádné retro se nekoná. Jakože cože?! Zklidnit hysterickou studentku, poradit si s dívkou, která vykouřila v parku nalezeného jointa, má halucinace a viditelně jí není dobře, rozlišit cévní mozkovou příhodu od opilosti, zastavit rozsáhlé krvácení a ošetřit otevřenou zlomeninu člověka po těžké havárii na elektrokoloběžce, nezaváhat při anafylaktickém šoku a okamžitě začít resuscitovat, poradit si v okamžiku, kdy mám podezření na domácí násilí... Modelové situace jsou velmi náročné a vyžadují komplexní řešení. Je potřeba pomoci, ale nevystavovat se ohrožení vlastního života, zkontrolovat životní funkce, doptávat se, rozpoznat, nezaváhat, zabránit udušení, nenechat vykrvácet, resuscitovat, zavolat odbornou pomoc... Kde jsou jednoduché a hlavně přesné instrukce, které jsme na zdravovědných soutěžích dostávali my? Řekli nám: zafixujte zlomenou kost, ošetřete vymknutý kotník, obvažte odřenou dlaň, zastavte tepenné krvácení, předveďte umělé dýchání... Jednoduchost a jasnost tehdejších zadání se s dnešními výzvami vůbec nedá srovnat.
V tom, co jsem na této soutěži první pomoci viděla a zažila, bychom měli být cvičeni všichni, opakovaně a pravidelně, protože podobné situace, do kterých se můžeme dostat doma, na výletě nebo třeba jako náhodní kolemjdoucí, mohou potkat kohokoli z nás. A možná tím můžeme někomu i zachránit život.
