V červnu loňského roku se mix studentů z tehdejších třeťáků, septimánů, druháků, sextánů a jedné čtvrťačky vydal na dalekou cestu autobusem do německého přístavního města Rostock. Tam jsme se po kratším odpočinku za nádherného oranžového svitu zapadajícího slunce nalodili na obrovský trajekt, který nás během noci dopravil do švédského města Trelleborg, z něhož nás čekala další autobusová trasa až do dalekého Osla – hlavního města té nejkrásnější ze severských zemí – Norska. V Oslu jsme navštívili olympijské městečko Holmenkollen, obdivovali jsme krásy okolní krajiny, ale i nádherný výhled na Oslo samotné a nakonec jsme si prošli slavný Frogner park, který býval často navštěvován mnoha umělci pro svou inspirativní a svobodnou atmosféru.
Třetí den naší školní dovolené jsme se jeli podívat na nádherné – a také největší norské – jezero Mjosa a pak také na nedaleké olympijské městečko Lillehammer. Tam jsme se rozhlédli po nádherné krajině přímo ze skokanského můstku, navštívili jsme kouzelný skanzen Maihaugen a dostali jsme také možnost projít se nákupní ulicí. Ačkoliv jsme v samotném městečku strávili možná jen chvilku, jeho kouzlo, vůně a krása nás navnadila na poznávání dalších koutů Norska. A toho jsme využili ihned po ubytování v útulných bytech přímo pod horou Skeikampen, na kterou se večer vydali už jen Ti odvážnější a živější z nás. Opět se nám naskytla možnost kochat se nádhernou krajinou a opět jsme pochopili, proč náš zájezd nese název „Norsko jako na dlani“.
Čtvrtého dne jsme se jali prozkoumat národní parky Dovrefjell a Rondane. Projeli jsme světoznámou klikatou Trolí stezkou až nahoru mezi mraky. Po náročné adrenalinové cestě zpět k úpatím překrásných skal nás čekala příjemná plavba po fjordu Geirander, během které jsme lapali po dechu úžasem při pohledu na čiré vodní toky zurčící z vysokých skal a hor všude kolem, na malé i velké vodopády, až se člověku zdálo, že neexistuje nic než tahle krásná čistá příroda…
Pátý den nás čekal mrazivý výstup na ledovec Jostedalsbreen, přesněji na jeden z jeho cípů – Briksdalsbreen. Túra byla sice náročná, ale rozhodně stála za to! No, kdo z Vás může říct, že si vyráchal nohy v ledovcovém jezírku přímo pod ledovcem? Sestup byl samozřejmě rychlejší, ale rozhodně mrazivější. A pak jsme si po cestě také zkusili jízdu autobusem jedním z nejdelších tunelů světa.
Šestý den byl opět věnován Oslu. Prošli jsme se časem i prostory muzea Kon-Tiki, prohlédli si vzácné a známé památky, kupříkladu obrovskou a krásnou radnici, která celému Oslu přímo vévodí. Večer a noc jsme trávili na hotelu, nebo spíše možná na jeho střeše, odkud jsme měli Oslo opět jako na dlani, pokryté zapadajícím, ale i znovu vycházejícím sluncem. Abychom se pochopili, červen se nese ve znamení začínajícího polárního dne, takže nejen, že se téměř ani nesetmělo, pokud jste na střeše vydrželi dostatečně dlouho, než stihly zmizet paprsky západu, užuž Vás osvětloval východ. No, prostě nádhera.
Sedmý a tedy i poslední den už patřil Švédsku. Konkrétněji tedy muzeu doby bronzové a ohromujícímu městu Malmö. Brzy ráno jsme se vydali na cestu zpět, která nás vedla do magické dánské Kodaně, které jsme věnovali všechen zbývající čas, než jsme se rozloučili se severskými zeměmi, s jejich krásami a kouzlem, které nás, alespoň podle mě, nepřestalo mámit dodnes.
Tímto moc děkujeme paní učitelce Kloudové a pánům učitelům Cónovi a Pytlovi za doprovod, pomoc a dohled a hlavně za možnost vůbec tento kout světa objevit. Díky také naší průvodkyni Markétě, jejíž hlas a znalosti nám procházky a projížďky příjemně okořenily.
Milion ganger takk! (norsky „Děkujeme milionkrát!“)
Eliška Rybová, 4. B
