Dne 27. 9. 2017 se konala exkurze 3. B do Karlových Varů. Náš výlet zahájila prohlídka porcelánky Thun 1794. Nejprve jsme si prohlédli výstavu porcelánových setů nejrůznějších tvarů a druhů. Zajímavý smích pána, který nás provázel, okamžitě odrovnal i paní učitelku Tolletovou a Holubovou, které měly tu odvahu se s námi někam táhnout na vlastní nebezpečí. Dozvěděli jsme se něco o výrobě porcelánové hmoty a jak se z ní vůbec stane například ručně zdobený talíř. Při prohlídce přímo na pracovišti se nás tamní zaměstnanci snažili podpořit větou: „Učte se, ať neskončíte takhle!“ Někteří z nás byli potěšeni, když nám pan průvodce téměř na konci prohlídky dovolil usyslit si pro sebe několik obrázků, které fungovaly jako samolepky, jen na porcelán. S porcelánkou jsme se rozloučili výhledem na fontánu, která vypadala jako velký šálek, do kterého se do nekonečna nalévá voda z fontánové konvice.

Následovala prohlídka sklárny Moser, ale ještě před ní jsme měli menší rozchod v takové chudší verzi naší Plazy. Když jsme vešli na pracoviště sklárny, všechny náš polilo horko, bylo tu takové vedro, že se nikdo ani nedivil, když nám průvodkyně sdělila, že zaměstnanci smějí v pracovní době pít pivo. Ve sklárně to vypadalo úplně jako ve filmu Krakonoš a lyžníci, všude chodili chlápci s tyčemi, kterým se říká píšťaly a na jejichž konci se nacházela koule žhnoucího skla, které zaměstnanci vyfoukávali a různými nástroji opracovávali. Všichni jsme museli ocenit, jak moc jsou tito lidé šikovní, myslím, že jsem dokonce zaslechl obdivné „to jsou frajeři“ či „fakt hustí týpci“ nebo taky „pojďme už ven nebo se tu upeču“. Na závěr jsme si prohlédli některé konkretní výtvory těchto podle mě platově nedoceněných lidí a zhlédli kratičký dokument o čem jiném než o sklářství. Někteří zašli i do sousední budovy, kde si můžete některé výrobky zakoupit, například sklenici za 215 000 Kč nebo pro skrblíky třeba těžítko za rovných 3 000 korun, načež se pár z nás shodlo, že radši budeme jako těžítko používat něco jiného a levnějšího, nějakou nepotřebnou věc, třeba učebnici zeměpisu. Tím jsme se rozloučili i se sklárnou a zbývala poslední část naší exkurze a to podzemí.

Před vstupem do podzemí si plno z nás nemohlo odpustit typickou Lázeňskou oplatku. Nejprve jsme si pověděli něco o historii Karlovarských pramenů a systémech jejich udržování. Zjistili jsme, že pramenům na povrch pomáhají vrty a že jsou prameny vedeny systémem potrubí. „Podzemí“ bylo asi 3 metry pod zemí čili na stejné úrovni jako zdejší řeka. Prošli jsme dlouhou chodbou a při tom viděli například proces pokamenování suvenýrů vřídelní vodou, zanesené potrubí z minulého století nebo sintry a vřídlovce.

A tak naše exkurze skončila, vyčerpaní jsme nasedli do autobusu a vyrazili zpět k našemu ústavu, díky němuž bychom neměli pracovat ve fabrice.

Radek Hájek, Miroslav Cipra - 3. B