Na začátku června jsme v hodinách informatiky v tercii A stavěli a programovali pohyblivé modely. Tím prvním byl luční koník, který neměl velká kolečka a šel pěkně krok za krokem „po svých“. Všichni měli stejné podmínky – stejný model, stejný program. Dalo by se říct: „Nuda!“ Ale ne tak docela. Zrada totiž byla ve správném nastavení a připojení motorů. Někteří koníci stáli na místě, jiní zatáčeli a značně se odchylovali od přímého směru, pár jich dokonce couvalo a jen několik jich na první pokus došlo až do cíle.
Dalším úkolem bylo model vytunit a program vyladit tak, aby nejen jel rovně, ale ještě byl co nejrychlejší. Povoleny byly jakékoli úpravy. To už byla pořádná výzva!
A pak nás čekaly dva závody: jeden na hladkém povrchu tělocvičny a druhý venku na zámkové dlažbě. Výsledek nás velmi překvapil. Kdo čekal, že vítězné týmy z tělocvičny zopakují svůj triumf i ve venkovním terénu, tak se dost přepočítal. Příroda i fyzika nám pěkně zamíchaly kartami. Na konečném výsledku se podepsala nejen váha vozítka, smykové či valivé tření, ale i miniaturní trsy trávy ve spárách zámkové dlažby. I naprosto dokonale vyladěný směr vozítek, který vévodil hladkému povrchu tělocvičny, se v terénu nevypočitatelně měnil. Vozítka uhýbala, zahýbala, otáčela se, narážela do sebe...
Kromě prověření naší zručnosti a zopakování si fyzikálních zákonitostí jsme si užili legrace i adrenalinu :-).
Ing. Simona Martínková
První testovací jízdy
Nabíjíme – všichni musí mít před závodem „plnou nádrž“
První závod v tělocvičně – polovina vozítek dojela úspěšně do cíle.
První tři místa však byla velmi těsná, ještě že jsme měli dva čárové rozhodčí – pana učitele Ereta a Stočka.
Závodů se zúčastnil i jeden luční koník ve své původní verzi 1.0. Sice není nejrychlejší, ale dobře masíruje :-)
Příprava vozítek na start v terénu
To je ale mazec!
Tak tohle bylo opravdu nečekané (dokud jsme se nad tím nezamysleli :-)
