12.jpg

Historie školy

Výuka na Masarykově gymnáziu začala ve školním roce 1920/21 a před druhou světovou válkou se toto školské zařízení těšilo u plzeňské veřejnosti velké vážnosti. V roce 1930 u příležitosti 80. narozenin prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka získalo jeho jméno do názvu školy – „Masarykovo české státní reálné gymnázium v Plzni“. V poválečné době prodělalo řadu změn od jedenáctileté přes dvanáctiletou střední školu až k obnovenému názvu gymnázium v roce 1969. Dne 7. března 1990 bylo škole za účasti obou vnuček prezidenta Masaryka, Anny a Herberty, slavnostně navráceno označení Masarykovo gymnázium.

Jaké byly začátky školy? Plzeňské městské zastupitelstvo se 8. 6. 1911 obrátilo na vídeňské ministerstvo kultu a vyučování se žádostí o povolení zřízení tohoto ústavu, jíž bylo vyhověno v září 1912. Počínaje školním rokem 1912/1913 byly zřízeny pobočky 1. ročníku při stávajícím českém státním gymnáziu v Plzni. K dalším změnám došlo až po vzniku republiky. Z důvodů prostorových bylo nezbytně nutné vytvořit ústav samostatný. Tento podnět vzešel z jednání profesorského sboru dne 19. 11. 1919, byl podpořen obecním zastupitelstvem a schválen výnosem zemské školní rady č. j. III C 3241/9 dne 9. 8. 1920. Tak bylo od školního roku 1920/21 zřízeno v Plzni samostatné „České státní reálné gymnázium“ (dnešní Masarykovo), a to ve všech osmi ročnících zároveň. Zároveň bylo rozhodnuto i o umístění nově vzniklého ústavu, což bylo zejména v prvních letech existence školy velkým problémem. Vyučovalo se současně v místnostech šesti budov veřejných institucí. Teprve v roce 1926 byla dokončena nová budova gymnázia na Klatovské třídě č. 17 (dnešní budova Pedagogické fakulty ZČU).

Po celou dobu existence první republiky trvalo studium osm let, ve dvacátých letech s jedním maturitním ročníkem, ve třicátých letech se dvěma. Škola v letech 1921-1939 každoročně vydávala výroční zprávu o své činnosti (tradice vydávání výročních zpráv byla obnovena ve šk. roce 1994/1995). Vedle základní dokumentace je v Archivu města Plzně dochována i kronika školy.

V době protektorátu bylo škole odňato jméno demokratického prezidenta z názvu a její oficiální název byl Reálné gymnázium v Plzni, Klatovská třída. Na základě výnosu okupační správy musela být stávající budova vyklizena (byl zde umístěn lazaret wehrmachtu) a škola se přestěhovala do budovy bývalé 2. reálky na Mikulášském náměstí. Obě školy byly sloučeny v jednu dnem 1. 9. 1943, a tak vzniklo po dobu okupace jediné české gymnázium v Plzni. Proto jsou absolventi z let 1944-1945 společnými absolventy obou škol. Většinu školní docházky však strávili ve své mateřské škole, tudíž jsou archivně vedeni i v její dokumentaci.Masarykovo gymnázium bylo obnoveno jako samostatný ústav s původním názvem a budovou výnosem zemské školní rady č. A 1710/2 z 30. 7. 1945. Jeho budova však byla uvolněna americkou armádou až k 1. 5. 1946. Američané přenechali škole i část vybavení svého důstojnického klubu. Návrat na Klatovskou třídu však netrval nadlouho, v roce 1951 byla škola přestěhována do Leninovy třídy (nyní budova ZČU v Husově třídě). Od školního roku 1951-1953 se nazývala Reálné gymnázium v Leninově třídě. Masarykovo jméno bylo důsledně začerněno ve veškeré školní dokumentaci. Osmiletá reálná gymnázia navazovala na školu obecnou. Zákonem o jednotné škole byla gymnázia od 1. 9. 1948 omezena na 4 nejvyšší třídy, 4 nižší třídy byly začleněny do tzv. středních škol. V roce 1953 byla gymnázia zrušena a místo nich byly zavedeny jedenáctileté střední školy.

Od 1. 9. 1953 se bývalé Masarykovo reálné gymnázium nazývá 2. jedenáctiletou střední školou v Plzni a je přestěhováno do budovy bývalé Mandlovy základní školy v ulici Pionýrů 2 (dříve i dnes Petákova, budova byla postavena r. 1934). Zákonem č. 186/1960 Sb. byla od šk. roku 1961/62 povinná školní docházka prodloužena na 9 let, čímž vznikla základní devítiletá škola (ZDŠ) a tříletá všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ) a oba cykly tak tvořily tzv. dvanáctiletku. Od roku 1963/1964 sídlil v ulici Pionýrů poslední ročník ZDŠ a tři ročníky SVVŠ. Vyhláškou ministerstva školství č. 103/1969 byly dosavadní SVVŠ přeměněny na čtyřletá gymnázia, tím se škola v ulici Pionýrů stala 2. gymnáziem v Plzni, ulice Pionýrů 2. V letech 1972-1979 působila na škole i Střední internátní škola pro pracující (SIŠP) a v letech 1974-1976 bylo gymnázium pověřeno vedením dálkového studia pro příslušníky SNB. Ústav byl zároveň od sedmdesátých let tzv. fakultní školou, tzn. že zajišťovala formou vedení náslechové a pedagogické praxe přípravu absolventů Pedagogické fakulty v Plzni pro jejich budoucí povolání. Spolupráce s PF ZČU trvá i v současnosti. V roce 1988 obdrželo gymnázium titul Nositel vyznamenání za vynikající práci. Ačkoli je toto vyznamenání produktem tehdejší politické moci, bylo pedagogy a studenty vnímáno jako uznání dlouholeté kvalitní práce pedagogického sboru a profilu absolventů. A nutno dodat, že se ani v dobách nejtěžších drtivá většina profesorského sboru i studentů nezpronevěřila zásadám prezidenta, jehož jménu škola v názvu nese.

Po roce 1989 došlo k několika zásadním změnám – bylo obnoveno víceleté studium (nejprve sedmileté, od roku 1995 osmileté). Od června 1990 patří Masarykovo gymnázium mezi školy UNESCO, které svou činností podporuje kulturní spolupráci mezi národy. Od devadesátých let do dnešní doby je tato spolupráce naplňována především řadou výměnných a studijních pobytů našich žáků v zahraničí a cizích studentů u nás. Ačkoli škola doznala v průběhu uplynulých desítek let mnoha změn, vždy směřovala k určenému cíli: vzdělávání mladé generace. V různých experimentech výuky obstála a uhájila svůj vzdělávací program. Kromě všeobecného vzdělání se tradicí stala intenzívní výuka jazyků, která se plně rozvinula až po roce 1989.

Studenti mají možnost volit mezi angličtinou, němčinou či francouzštinou, volitelným jazykem je rovněž ruština. Na škole vyučují od roku 1990 rodilí mluvčí německého a anglického jazyka. Pro praktickou aplikaci teoretických poznatků disponujeme řadou kontaktů se zahraničními partnerskými školami ve Regensburgu a Straubingu v SRN, zvyšují se i možnosti univerzitního nebo vysokoškolského studia v zahraničí. Vůbec proto není výjimkou, že naši žáci běžně skládají mezinárodní jazykové zkoušky. Masarykovo gymnázium patří k čtyřiadvaceti gymnáziím v České republice, jejichž žáci jsou připravováni na zkoušku Německý jazykový diplom I. a II. stupně. (úroveň A2/B1, B2/C1), jež umožňují studium v německy mluvících zemích bez přijímacích zkoušek. Díky četným partnerským vztahům v SRN a našim dalším aktivitám jsme se v minulých letech stali Německou partnerskou školou. Od školního roku 2018/2019 se pořádají ve spolupráci s jazykovou školou Eufrat přímo na naší škole i tzv. Cambridgské zkoušky různých stupňů náročnosti. Masarykovo gymnázium je školou poskytující všeobecné vzdělání, a proto nezůstávají stranou ani ostatní předměty. Naši žáci se úspěšně účastní soutěží přírodovědných i tělocvičných, s přesahem do republikových nebo mezinárodních kol.

Nedílnou součástí celého procesu vzdělávání a výchovy je i úroveň vyučovacího procesu, která se zvyšuje díky rekonstrukci a modernizaci školní budovy, aktivní přípravě jednotlivých vyučujících na své hodiny. Rok od roku se ve škole něco zlepšuje, předělává, v učebnách jsou k dispozici moderní didaktické pomůcky, počítače, dataprojektory, interaktivní tabule a učebnice. Všechny učebny jsou vybaveny novým nábytkem, interiéry působí esteticky příjemným dojmem, v posledních letech je v provozu nově vybudovaná výdejna školní stravy.

PhDr. Margit Turníková, doplnil Mgr. Radim Skočný

Image 
Ilustrace Mgr. Marie Zichová


Historie budovy gymnázia

Souvislosti

V první polovině 19. století vznikl v místě dnešního Masarykova náměstí, při silnici z Plzně a poměrně daleko za městem areál vojenských skladů. V 60. letech 19. století byla jižně od skladovacího areálu postavena železniční trať a ve stejné době se začal postupně naplňovat regulační plán Říšského (dnes Jižního) předměstí, jímž se představitelé města snažili usměrňovat rozvíjející se výstavbu nově vznikajícího předměstí. Regulační plán byl založen na principu pravoúhlých šachovnicových bloků, položených souběžně se stávajícími cestami. Blokové řešení se přizpůsobilo různým nepravidelnostem včetně významnějších starších staveb. Kolem vojenského komplexu tak postupně vznikala zástavba činžovních domů. Z klatovské silnice se stala nejvýznamnější plzeňská městská třída.


Skladiště na dnešním Masarykově náměstí v roce 1870

Před rokem 1910 byla městem připravována zástavba dnešního Masarykova náměstí komplexem tří školních budov. Městská rada nedoporučila provedení ani jednoho z projektů, jejichž autory byli Alois Čenský a Ladislav Skřivánek. Nový projekt měl vypracovat městský stavební úřad a jeho nový zaměstnanec architekt Hanuš Zápal. Návrh jedné z nejvýznamnějších plzeňských staveb té doby znamenal pro pětadvacetiletého Zápala jedinečnou příležitost. V letech 1910–11 navrhl polootevřený blok na půdorysu písmena U s dominantním středním rizalitem a nižšími bočními kolmými křídly. Architektura budovy měla blízko k neoklasicismu, u detailů se objevily prvky kotěrovské moderny. Do 1. světové války se v letech 1912–13 podařilo zrealizovat první část komplexu - budovu Obchodní akademie včetně výstavního sálu, který až do poloviny 30. let patřil k nejdůležitějším místům pro prezentování výtvarného umění v Plzni.

Další stavby byly provedeny až ve 20.–30. letech podle nových projektů jiných architektů. Zápalův hmotový koncept však tito autoři dodrželi a blok budov působí jednotným dojmem.

V roce 1928 vznikl na ploše náměstí před budoucím středním rizalitem komplexu pomník národního osvobození, vytvořený sochaři Jaroslavem Hruškou, Karlem Kotrbou a architektem Bohumilem Píchou, na základě úspěchu v soutěži uskutečněné v roce 1927.
Pozemek, na kterém měla vzniknout druhá školní budova, získala Československá národní banka, která v závěru dvacátých let uspořádala architektonickou soutěž na novou budovu své filiálky. Bankovní budova byla dle návrhu Františka Šrámka z Prahy, který v soutěži uspěl, dokončena v roce 1931.

Mandlova škola na náměstí Dr. Václava Petáka (dnes Masarykově),
dnešní Masarykovo gymnázium v Petákově ulici 

Po vzniku Československé republiky pokračovala výstavba nových školních budov na plzeňských předměstích. Nejprve v první polovině dvacátých let vznikly novostavby Masarykovy školy na Jiráskově náměstí a Benešovy školy na Doudlevecké třídě, v závěru dvacátých let byla zahájena příprava stavby Pikovy školy v Doubravce. Zanedlouho došlo na stavbu školní budovy na Petákově (dnes Masarykově) náměstí, plánované poprvé již před válkou. Zásadní rozhodnutí městské rady o stavbě školy padlo 9. března 1931. Svým usnesením z 20. srpna 1931 městská rada rozhodla vyzvat architekty Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni (SZVU) k podání nabídky na vypracování náčrtků, rozpočtu a statických výpočtů pro stavbu školy, kterou měl být dokončen blok budov Obchodní akademie a Československé národní banky. Lze usuzovat, že velkorysá nabídka architektům Sdružení, která na první pohled vypadala jako obrat v dosavadním nepříliš vstřícném přístupu k SZVU, byla ze strany města vedena spíše nutností. Architekt městského stavebního úřadu Hanuš Zápal, který se na projekty městských školních budov do té doby specializoval, totiž 12. února 1931, krátce před usnesením městské rady o stavbě školy, požádal o přeložení na trvalý odpočinek ze zdravotních důvodů. Kromě toho byl zaměstnán projektem školní budovy na Masarykově třídě v Plzni-Doubravce. Pozdější architekt stavebního úřadu Václav Klein dokončil studia až v roce 1932. Městu v tu chvíli nezbývalo než oslovit ostatní architekty sdružené v SZVU. Soutěže, která skončila v říjnu 1931, se zúčastnilo deset architektů. Projekt školy byl zadán Vladimíru Weingärtnerovi a Jaroslavu Čadovi, profesorům plzeňské průmyslové školy.


Budova Mandlovy školy ve stavbě

Stavba byla realizována firmou Františka Holcbechra z Plzně v letech 1932–34. Přes své moderní dispoziční řešení působí průčelí s pásovou bosáží a šikmé střechy poněkud konzervativním dojmem. Tento charakter stavby vyplývá z požadavku města na harmonické dokomponování celého bloku veřejných budov, který zůstával nedokončený už od roku 1913, kdy Hanuš Zápal realizoval budovu Obchodní akademie a přilehlý výstavní sál. Zajímavé je v této souvislosti porovnat budovu s Pikovou školou (dnes Gymnáziem Luďka Pika) na Masarykově třídě v Plzni-Doubravce, která dle návrhu Hanuše Zápala vznikala ve stejné době. Pikova škola, stavba plně funkcionalistická, vypadá na první pohled podstatně moderněji. Půdorysné řešení i pojetí interiérů je však velmi podobné a napovídá, že architektonický názor architektů, kteří patřili k jedné generaci, byl obdobný.

V nové stavbě byly soustředěny čtyři školy – obecná škola chlapecká I. jižního obvodu, dvě chlapecké školy měšťanské I. a II. jižního obvodu a druhá pomocná škola. Sídlily zde rovněž úřadovny školního úřadu.


Budova Mandlovy školy po dokončení

Školní budova, jejíž stavbu umožnil dar podstatné částky od Spořitelny města Plzně, byla slavnostně otevřena v neděli 16. září 1934. Nejvýznamnější projev při té příležitosti pronesl starosta Plzně Luděk Pik.

Otevření školní budovy můžeme považovat za dokončení výstavby celého náměstí, které se spolu s Klatovskou třídou stalo jedním z nejreprezentativnějších veřejných prostorů čtvrti i celého města.

Čtyřpodlažní stavba završená sestavou valbových střech má nepravidelný půdorys přibližně tvaru písmene T, navazuje na komplex staveb obchodní akademie a bývalé národní banky. Příčné trojtraktové křídlo budovy s různě hlubokými rizality na obou jeho koncích je umístěno rovnoběžně s Petákovou ulicí, od které je mírně odsazeno. Přibližně uprostřed je v prvním podlaží hlavní vstup, na který navazuje vestibul s vyrovnávacími schody a ve zvýšeném přízemí chodba, proti vstupu je tříramenné hlavní schodiště.


Budova Mandlovy školy – interiér – chodba ve 2. patře

Z chodby jsou přístupné učebny orientované do ulice a sociální zařízení orientované do dvora. Ve zvýšeném suterénu je umístěna tělocvična. Vlevo od hlavního schodiště navazuje na příčné křídlo dvoutraktové podélné křídlo, připojené na budovu sousední banky. V podélném křídlu jsou z chodeb (orientovaných do náměstí) přístupné velké učebny a posluchárny (obrácené směrem do dvora, který je společný s budovami obchodní akademie a banky).


Učebna biologie


Učebna fyziky

Průčelí budovy jsou členěna jednoduchou pásovou bosáží v úrovni přízemí, nad výraznou parapetní římsou oken ve druhém podlaží jsou bosáží zdůrazněna nároží křídel a rizalitů. Hlavní vstup s dvojicí dvoukřídlých dveří s nadsvětlíky je zdůrazněn monumentálním portálem s trojicí sloupů nesoucích kladí. Budova je kvalitně a moderně dispozičně řešena, kromě velkoryse pojatých učeben, kabinetů a místností vedení školy zde byla posluchárna fyziky a chemie, v suterénu tělocvična s jevištěm. Kvalitně byly pojaty i komunikační prostory, tříramenné hlavní schodiště, haly a chodby.


Sborovna


Ředitelna

Budova bývalé Mandlovy školy, dnešního Masarykova gymnázia, představuje cenný příklad kvalitního architektonického řešení veřejné stavby v první polovině třicátých let 20. století. Hodnotné je podřízení návrhu celkové koncepci bloku staveb obchodní akademie a Československé národní banky. Celý komplex budov spolu s úpravou náměstí s ústředním pomníkem národního osvobození patří k nejcennějším historickým architektonickým celkům Plzně. Bylo by vhodné celý soubor chránit jako kulturní památku a zachovat jej do budoucnosti. Prozatím je chráněna jen budova obchodní akademie.


Profesorský sbor (rok 1934)


Závody psaní strojem (rok 1936)


Žactvo kursů psaní strojem (rok 1936)

Jaroslav Čada (1889–1969), rodák z Plzně, vystudoval architekturu v letech 1910–14, studia dokončil v roce 1918. Působil jako profesor průmyslové školy v letech 1928–58. Na výstavě architektury SZVU v roce 1932 představil kromě projektu Mandlovy školy, na němž pracoval s Vladimírem Weingärtnerem, úspěšný soutěžní návrh na budovu živnostenských škol pokračovacích v Plzni a několik rodinných domů a vil. Předvedl rodinný dům v Horních Černošicích a tři projekty z roku 1932, rodinný dům a vilu v Praze na Ořechovce a projekt vily v Plzni na Lochotíně. Pravděpodobně se jednalo o vilu předsedy správní rady plzeňského Měšťanského pivovaru Karla Svobody a jeho ženy Boženy, která byla následně realizována. Na výstavě Čada představil i fotografii urnového náhrobku v Praze-Malvazinkách, který byl podle jeho návrhu vytvořen v roce 1931.

Vladimír Weingärtner (1892–1943), rodák z Prahy – Smíchova, absolvent pražské techniky v letech 1911–15 (II. státní zkoušku složil 21. 6. 1919). Působil jako profesor průmyslové školy v Plzni od roku 1921 do roku 1943, kdy předčasně zemřel. Weingärtner poprvé vystavoval se SZVU v roce 1927, kdy představil právě dokončený řadový šestidům v Čermákově ulici v Bezovce, detaily schodišťových zábradlí a návrhy činžovního domu v Bendově ulici a domu záloženského spolku ve Šťáhlavech u Plzně. Po období, kdy se výrazně podřizoval barevnému dekorativnímu obloučkovému stylu, navrhl Weingärtner ve druhé polovině dvacátých let několik staveb v geometrické moderně, s užitím ploch režného cihelného zdiva, z nichž šestidům v Bezovce a činžovní dům v Bendově ulici 19 patří k nejvýznamnějším. Weingärtner ve druhé polovině 20. let realizoval budovu strojnických dílen v Majerově ulici pro průmyslovou školu. Budova Mandlovy školy patří k jeho nejvýznamnějším pracím.

Ing. arch. Petr Domanický, absolvent z roku 1991


A jak vypadá škola dnes?


Budova se zvenku příliš nezměnila – možná jen sakura je každé jaro větší a krásnější


Současná sborovna


Chodba ve 2. patře – d
o interiéru školy přibyly barvy


Chodba u učebny biologie


Učebna biologie


Počítačová učebna
Místo psaní strojem se dnešní „žactvo“ v počítačové učebně učí
i psaní na klávesnici všemi deseti prsty


Druhá počítačová učebna


Pedagogický sbor v roce 2010, kdy škola slavila 90. výročí založení