11.jpg

Normandie a Bretagne 7. 5.-12. 5. 2002 

„Člověk musí hodně procestovat, aby poznal všechnu tu krásu, kterou může mít doma.“
J. W. Goethe

Alexandr von Humboldt kdysi pravil něco v tom smyslu, že nesnesitelný je scestovalý hlupák, který si z poznávacích cest přiváží pouze hloupost jiných národů, kterou přidává ke své. My jsme měli zcela jinou motivaci k cestě: ponaučit se, obohatit se. Vzhledem k tomu, že zájezd byl organizován dějepisáři, je nad slunce jasné, že jsme se opájeli bohatou francouzskou historií. Sledovali jsme Vikingy, ze kterých se stávají Normané, křížili jsme meče s Vilémem Dobyvatelem, cítili jsme kouř hranice Johanky z Arku, stali jsme se vojínem Ryanem a spolu s ním prožívali úzkost dne D na normandském pobřeží. Po boji i ten nejsilnější jedinec potřebuje odpočinek, občerstvení. To nám poskytl tradiční nápoj kraje Champagne, nahlédli jsme pod pokličku tajemství chemických reakcí a postupů při výrobě tradičního nápoje Calvados. Nezapomněli jsme ani na krásy přírody vůkol v Etretatu a samozřejmě měli jsme neomezeně možností komunikovat a srovnávat naše znalosti jazyka anglického, popřípadě pilovat francouzskou výslovnost ucpaného nosu.
Na jednu stránku zdaleka nemůže se vejíti vše to, co jsme viděli, slyšeli…, nabízíme zde tedy velectěným čtenářům pouze stručný program zájezdu, obohacený výňatky z minutníkového glosáře Kateřiny Pánkové, studentky třídy kvinty A, který byl pořizován tajně, špiclovskými metodami během zájezdu. Komu by tyto informace připadali strohé a nedostatečné, vřele jej uvítáme na internetových stránkách naší školy, kde bude prezentace tohoto zájezdu zpracována podrobněji s náležitými informacemi a kvalitním grafickým doprovodem.

7. 5. 2002– Odjezd přes SRN do Francie.
16:00 – Sraz u školy. Začínají se srocovat davy, vedeme debatu na téma, co si máme představit pod pojmem lux bus uvedeného v našich papírech. Shodujeme se v tom, že to snad bude pojízdné.
16:28 – Přijíždí skutečně lux bus, hrneme se dovnitř.
17:44 – Hranice, jsou nám odebrány pasy, spekulujeme, jestli nás pedagogické vedení rozprodá kuplířům již teď, nebo až na zpáteční cestě.

8. 5. 2002 – gotický klášter Jumieges, skalní útesy Etretat, kolébka impresionismu Honfleur, výrobna Calvadosu, film Johanka z Arku, hotel F1 Caen.
6:15 – Stojíme na odpočívadle, Bára B. plaší mladé chlapce svým velice otevřeným přístupem k problematice převlékání se v autobusu.
8:35 – Hrad Roberta I. Ďábla, otce Viléma Dobyvatele. Profesoři tvrdí, že by měl být otevřen zdarma. Ouha, jsou tu vrata. Fotíme památku skrze pletivo, mazlíme se s podivně přítulnými normandskými německými ovčáky.
16:57 – Stoupá aktivita v busu. Blíží se výrobna Calvadosu (55% alkoholu).
17:27 – Stepujeme mezi sudy jablečné zkvašeniny, čicháme typický calvadosový odér. Později samotný mok ochutnáváme, o jednu sklenku se dělí vždy čtyři studenti.

9. 5. 2002 – románsko-gotický klášter Mont-Saint-Michel, město pirátů Saint Malo, návštěva velkého mořského akvária, film Zachraňte vojína Ryana, hotel F1 Caen.
7:40 – Absolvujeme romantickou kontinentální snídani s výhledem na kočující cikány. Teplota vzduchu 10 stupňů Celsia.
18:05 – Objevili jsme Carrefour! Bereme útokem oddělení sýrů, baget a především pak vín, kde se tvoří kolony studentů.
19:30 – Stavíme na pobřeží, kde se koná půlhodinové focení.
22:15 – Šmejdíme po hotelu F1.

10. 5. 2002 – Bayeaux: tapiserie královny Matyldy o dobytí Anglie Vilémem Dobyvatelem, katedrála Notre Dame, Arromanches: muzeum vylodění, panoramatické kino, pláž Omaha, opevnění tzv. Atlantského obranného valu, Poin du Hoc.
12:00 – Míříme do kina v Arromanches. Kdosi se dožaduje lístku se slovy: „Podejte mi ten Le Pen.“ (rozuměj lupen s francouzskou výslovností)
12:50 – Vylodili jsme se z autobusu a v invazním šiku bereme ztečí muzeum vylodění v Arromanches. Ihned po vstupu nás hlas z amplionu oslovuje: „Czechoslovakian group…“
14:30 – naloďujeme se zpět do autobusu a míříme k zákeřné dělostřelecké baterii. Tam probíhá další vlna frontálního focení.
16:36 – Prof. Kolář nás mučí statistikami, které se týkají dne D. Po patnácti minutách plných jmen a čísel nám sděluje nejdůležitější informaci: „Toho dne slunce nad Normandií zapadlo ve 22:07.“

11. 5. 2002 – Rouen: katedrála Notre Dame, korunovační katedrála francouzských králů v Remeši, návštěva vinných sklepů Taittinger. Prohlídka Paříže aneb Paříž stručně, rychle jednoduše za půl hodiny průjezdu autobusem.
8:53 – Směřujeme do centra Rouenu, kde se nedá parkovat, proto musíme provést rychlý výsadek ven se vším nutným vybavením v rekordně krátkém čase.
8:59 – Provedli jsme rychlý JUMP z busu. Prof. Kolář jumpnul tak rychle, že si v odjíždějícím busu zapomněl foák a pak celou dobu skučel, že si nemůže fotit krásy normandské gotiky.
13:40 – Polovina zájezdu má z neustálého otáčení hlavou zablokovanou krční páteř. Míša F: „Ta Paříž je nějaká chaotická.“
23:17 – T. T. stříká z legrace na Jakuba B. velice pronikavý dámský parfém. Paní ředitelka: „Jakube, neboj se, není to vůbec cítit.“ Prof. Kolář při nástupu do autobusu: „Fuj, kdo to tady tak strašně smrdí?“

12. 5. 2002 – Jízda směr domov.
3:40 – T. T. nabízí prof. Kašparovi (náš dočasný spolubojovník ze Sportovního gymnázia v Plzni) čokoládové kuličky: „Ty kuličky říkají – vem si mě!“ Prof. Kašpar: „ Terezo? Teď a tady?…“
3:50 – Předek autobusu jede Mně se líbí Bob, Třebáň, Čerešničky, Otec Abrahám měl sedm synů atd...
4:10 – Autobus blázní. Blížíme se k domovu
5:00 – Rozcházíme se do svých domovů. Tak snad zase příště…