14.jpg

ImageDelegáti Masarykova gymnázia v Irsku – 1st International Forum – Cork 2014

Zúčastnit se mezinárodního zasedání Evropského parlamentu mládeže (European Youth Parliament – EYP) je jedna z vyšších met každého, kdo si kdy s EYP začne – a už z vlastního rozhodnutí, nebo na doporučení kamarádů, nebo se přidá jen tak náhodou, ze zvědavosti. Většina těch, kteří si práci v rámci EYP nikdy nezkusili, má za to, že se mladí lidé „jen“ předlouho baví o „nezáživné politice“ a řeší nudné záležitosti, které stejně vlastně nemohou přímo ovlivnit. Oblékají se u toho do kostýmků a obleků a musí mluvit jen anglicky... K čemu to všechno? A proč aktivity EYP oslovují tisíce studentů středních a vysokých škol z celé Evropy, ale také z  mimoevropských států (částečně), jako jsou Gruzie, Arménie či Ázerbájdžán?

Jedním z nejpádnějších důvodů je zcela jistě možnost – doslova – poznat Evropu. A to tím, že najdete nové známé mezi jejími obyvateli, navštívíte její země nejen jako turista a také tím, že se dovídáte o aktuálních evropských otázkách a děláte si vlastní názory a nacházíte stanoviska k nim, a tím pádem si významně rozšiřujete obzory. Že to zní příliš učeně, příliš složitě? Zdání může klamat, zeptejte se poslední delegace EYP z Masarykova gymnázia, která nejen školu, ale i českou organizace EYP reprezentovala na Mezinárodním fóru, které se konalo na přelomu října a listopadu 2014 v Corku v Irsku.

Na mezinárodní akci EYP se Renata Chalupská, Markéta Balíková (obě SPA), Petr Hladík (SPB) a Jan Čamaj (4. A) dostali tak, že se nejdříve přihlásili se soutěžní esejí, přes předkolo postoupili na národní výběrovou konferenci ve Strakonicích, na které obsadili jednu z nejvyšších pozic. Mezinárodní zasedání, kterého se naši delegáti měli zúčastnit, se mělo původně konat v Kyjevě, ovšem bezpečnostní situace akci neumožnila uspořádat, a tak delegace z Masarykova gymnázia vyjela 27. 10. 2014 na alternativní zasedání do Irska.

Image
Před odletem

Příletem do deštivého a vlhkého Dublinu začalo mezinárodní dobrodružství, které si všichni zúčastnění budou jistě dlouho pamatovat. Dlouhá cesta autobusem do místa zasedání, Corku. D隝. Evropští spolubydlící v hostelu. Seznamování se s kolegy z vlastní i ostatních komisí (committee), učení se spolupráci, interakci, respektu a podpoře jeden druhého (teambuilding). Spousta přesunů z místa na místo. Zjišování relevantních faktů, nacházení nejen odpovědí, ale i vhodných otázek, argumentace pro i proti, tvorba jednotlivých bodů rezoluce, nekonečné dohadování se o její podobě a domácí úkoly vypracovávané v noci(!) (committee work). Dva celé dny strávené na univerzitě v Corku obhajováním vlastních rezolucí, napadáním rezolucích ostatních komisí, vedením fundovaných debat k jednotlivým bodům rezolucí a následné hlasování o rezolucích samotných. Ten pocit uspokojení, když vám rezoluci, kterou jste sami tvořili, valné shromáždění schválí (general assembly).

Avšak nejen prací živ je člověk, což mnohohlavý tým organizátorů dobře ví, a proto chystá všem účastníkům výživný večerní program:

Na seznamovacím večírku se potkává všech zhruba 200 účastníků.

Na Eurovillage každá účastnická země prezentuje množství krajových specialit. Karlovarské oplatky i Plzeňský prazdroj zdatně obstojí v konkurenci španělských a italských šunek i vín, turecké baklavy, řecké chalvy, dánských sušenek či norského lososa. (Stereotypy se potvrzují i vyvracejí, ale vše jen v nejlepším významu i chuti.)

Navštěvujeme ragbyový klub a účastníme se chrtích závodů. Pokoušíme štěstí a vsázíme na závodníky věhlasných jmen závratné částky – 1 či 2 eura. I malá výhra v podobě vráceného vkladu potěší.

Sledujeme mladíky při tréninku a následně sami zkoušíme, jak se hraje hurling – irský národní sport. Všichni přežijeme ve zdraví.
Sledujeme strhující vystoupení irských tanečnic – stepařek a nevíme, na co se dívat dříve – na jejich usměvavé tváře, neuvěřitelně rychlé nohy, či zdařilé taneční formace a figury. To vše za doprovodu poctivých irských rytmů hraných na tradiční nástroje výbornou kapelou náctiletých hudebníků.

Image
Irské tance

Následně se sami učíme několika typům tanců. Sice nás to baví, ale to, co vypadalo jako pár rutinních otoček, se najednou zdá být komplikovaným vzorcem spousty kroků a úkroků. Každopádně, atmosféra je výborná, baví se tančící a zejména přihlížející.

A také se účastníme akce Euroconcert, vystoupení celkem dvanácti talentů hudebních, tanečních a iluzionistických. Česká republika má společně s Irskem jediná až tři účinkující. Renáta Chalupská ohromí koncertní sál překrásnou hrou na flétnu a Markéta Balíková skvělým tanečním vystoupením.

Sérii večerních (mezi)kulturně-zábavních akcí uzavírá poslední večírek v sugestivních prostorách někdejšího městského vězení v Corku. Delegáti se původnímu účelu místa navzdory pěkně uvolní a odvážou, a to zaslouženě, po dvou dnech debatování na valném shromáždění. Nicméně nekompromisní slovo organizátorovo odkáže rozbíhající se zábavu do patřičných mezí a jednotlivé delegáty tam, kam každý večer – do přiděleného autobusu a hezky zpět do hostelu, tento večer naposled.

K tomu, aby se dalo porozumět emocionální síle následujících dvou situací: závěrečné loučení zejména s kolegy z komise, ale i některými ostatními a společný zpěv hymny EYP (John Lennon: Imagine) všemi 200 účastníky, nestačí si jen přečíst článek... Lze říci jediné: To se nedá vyprávět, to se musí zažít...

Mgr. Jana Kajanová

Image 

Oficiální fotky:

https://www.facebook.com/cork2014/photos_stream?tab=photos_albums
http://cork2014media.com/photos/

Oficiální videa:
http://cork2014media.com/videos/

Informace:
http://www.cork2014.eu/
http://cork2014media.com/
http://www.eyp.cz/


International Forum Cork 2014 očima delegátů

Nikoho nebaví čekat na letišti, ale většina lidí už se těší, až si za pár hodin bude užívat... Já se ale moc netěšila, protože jsem byla nervózní z toho, co mě čeká na prvním mezinárodním fóru Evropského parlamentu mládeže (EPM). Nicméně jsem se nemohla dočkat, až přistaneme v Dublinu a já se trochu odreaguji procházkou po městě.

První noc jsem strávila s ostatními delegáty v hostelu v Dublinu a druhý den kolem desáté hodiny dopoledne se naše delegace vydala autobusem do cílové zastávky – města Cork. Cesta trvala asi 3,5 hodiny, což by nebylo tak hrozné, kdyby panu řidiči šla vypnout klimatizace. (Jen tak pro informaci jsme byli všichni zmoklí a venku bylo okolo 7 stupňů.) Hned, jak jsme vystoupili na autobusovém nádraží v Corku, přivítal nás neznámý hlas z nádražního rozhlasu: „Could the EYP Czech delegation wait for our organisers inside?" (v překladu „Prosíme českou delegaci EPM, aby počkala na naše organizátory uvnitř.") Nikdy jsem ještě nedostávala instrukce z rozhlasu, a tak mě to překvapilo. Šli jsme tedy dovnitř a zanedlouho si pro nás přišla slečna a odvedla nás do hostelu.

Proces registrace, ubytování, seznámení se členy committee, který mě čekal, už jsem dobře znala z českých akcí, takže vše probíhalo rychle. Po úspěšném absolvování těchto kroků se všech 150 delegátů společně přesunulo na večeři do nedaleké školní jídelny a odtamtud pak na seznamovací večírek. Druhý den jsme začali asi v šest hodin ráno sprchou a snídaní. Poté nás autobus odvezl na Mount Mercy College, kde jsme strávili většinu týdne poznáváním nových lidí, teambuildingem, zpracováváním našich témat a hlavně jsme zažili neuvěřitelné množství zábavy! Předposlední den se konal Euroconcert ve škole hudby, kde jsem spolu s pár dalšími delegáty měla to štěstí vystupovat. Dále jsme měli možnost navštívit University College Cork, kde jsme poslední dva dny debatovali a hlasovali o rezolucích, na kterých jsme tvrdě celý týden pracovali. Millenium Hall – tak se jmenuje místo zahajovacího ceremoniálu, kde jsme si vyslechli zajímavé proslovy starostky Corku Mary Shields, bývalého prezidenta Evropského parlamentu Pata Coxe a v neposlední řadě také proslov prezidentky obchodní komory Corku.

Ráda bych se s vámi podělila o všechny skvělé zážitky a popsala dění hodinu po hodině, ale na to by mi jedna stránka nestačila a upřímně pochybuji, že by se to někomu chtělo číst. ;) A tak jen na závěr... Už jste někdy zažili party ve staré věznici? Ochutnali arménská, litevská a další cizí typická jídla? Viděli jste chrtí závody? Zahráli si irský národní sport hurling? Nebo jen tak si povídali do rána s partou lidí, co skoro neznáte, a připadali si, jako byste se znali celé roky? Ano, to vše (a nejen to) se mi díky téhle skvělé akci poštěstilo zažít. Příběh Evropského parlamentu mládeže se nedá vyprávět, tento příběh se musí zažít!

Markéta Balíková, septima A

Rozlepil jsem spánkem ztěžklé oči a podíval se do tmy. Z nějakého neznámého důvodu jsem nespal ve své posteli. „Co se to děje?" pomyslel jsem si. A pak mi to došlo. Na okolních palandách ležel zbytek delegace České republiky na International Forum EYP v irském Corku a nás všech šest se nalézalo v neustále deštěm skrápěném Dublinu. Psal se 28. říjen a my se měli toho dne vydat na druhou stranu Irska a zažít znovu ten slavný, nepopsatelný „EYP Spirit". První doušky této nezapomenutelné atmosféry jsme zažili již v autobuse do Corku – skutečně dodnes nechápu, že jsme z nevysušitelného oblečení nedostali zápal plic – viz příspěvek mé kolegyně.

První dva dny jsme strávili poznáváním se s lidmi z našich výborů, s neustále kmitajícími organizátory, s učiteli z celé Evropy a se všemi možnými dalšími lidmi 25 státních příslušností a ještě o mnoho více národností.

Hráli jsme všemožné hry, byli jsme vyhazováni do vzduchu a zase chytáni svými kolegy a přáteli, nebo jsme například zkusili praktikovat tajemné umění ninjů, což vyústilo ve velký a neskutečně zábavný „celocorkovský" turnaj.

Čtvrtek a pátek jsme trávili tvrdou prací na sepisování rezoluce. Bojovali jsme o každé slovo proto, aby bylo naše společné dílo co nejlepší a co nejúčinněji dokázalo pomoci potřebným.

Chodili jsme na ubytovnu spát utahaní jako koně, ale s pocitem dobře udělané práce. V této době jsme také prožili jednu z nejstarších anglosaských tradic, kteroužto je sázení na chrty, což si autor těchto řádků naprosto zamiloval.

Poslední dva dny jsme strávili bojem o záchranu našich tak dlouho připravovaných rezolucí, pozorujíce útoky na každé písmenko našeho textu, přestože rezoluce vypadala tak nedotknutelně a byla bez sebemenšího kazu. Co také čekat, když před sebou máte přes 200 skvělých mozků ze všech koutů Evropy, každý mající jinou, vámi neočekávanou perspektivu k danému problému.

Po posledním aplausu dne jsme zažili pravou Irish Culture Night, kde autor spolu s drtivou většinou tam se nacházejících delegátů ztratil sebemenší zbytky přesvědčení, že umí tančit. Zatlačíce slzu v oku oznamující nám všem, že v nás skryté geny Michaela Flatleyho skutečně nedřímají, jsme si užívali nádhernou podívanou prosycenou zvuky linoucí se z nástrojů talentovaných mladých hudebníků.

A co poslední večer? Vyjma nekonečného a srdceryvného loučení jsme zažili gala. Ano, pravé gala. Gala, kde oblečení zvané black tie bylo normou. Překrásné splývavé večerní róby a smokingy. Co více si jen můžete přát?!

Následujícího dne, když jsme všichni usínali přelétávajíce někde nad Německem, uvažoval jsem, jak EYP popsat. Nejde to. Je nutné ho zažít. Věřte mi však, že pokud existuje akce, na níž budete spát průměrně 3 hodiny denně, a přesto ráno vstanete s nadšením, protože víte, že strávíte celý den s těmi nejpříjemnějšími lidmi, které jste mohli potkat, stojí za to se do ní přihlásit. Garantuji vám, že nudit se rozhodně nebudete.

Petr Hladík, septima B

Image
Dublin 

Image
James Joyce 

Image
Registrace Cork 

Image
Uvítací párty

Image
Delegace ČR

Image
Jednání 

Image
Jednání

Image
Mapa Evropy

Image
Valné shromáždění

Image
Valné shromáždění

Image
Univerzita Cork

Image
Cork

Image
Delegace