13.jpg

Až si jednou budete chtít pořádně odpočinout od chaosu všedních dní, myslím, že vám dokážu poradit, jakým směrem se ubírat. Stačí, když vystoupíte na zastávce „Tyršův most“ a odtud povážíte pár kroků k branám Luftovy zahrady, prvního cíle našeho třídního výletu.

Musím se přiznat, že do této chvíle jsem ani netušila, jaké skvosty Plzeň skrývá. Zahrada, jejíž prvopočátky se datují již do roku 1886, je vskutku místo jako stvořené pro zklidnění duše, třídění myšlenek nebo také pro tvůrčí psaní, chvilky strávené s oblíbenou knížkou a takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

Hned po příchodu nás mile přivítal pan Kuták, správce objektu, a seznámil nás s historií zahrady, včetně nelehkého osudu jejích prvních majitelů… V květnu roku 2010 se pak „Luftovka“ prý poprvé otevřela široké veřejnosti.

Za doprovodného výkladu pana Kutáka jsme obdivovali místní bohatou vegetaci, množství vysázených exotických dřevin a mokřady lemované kolem dokola letitými stromy. Dokonce i krkavec se nám přišel představit. Tito ptáci prý žijí celý život v páru a když jeden ze dvou jedinců uhyne, druhý ho zanedlouho následuje… Příroda je věrná.

Na lavičkách rozmístěných všude po zahradě jsme se krátce občerstvili a vydali se vstříc nedaleké Meditační zahradě, našemu dalšímu cíli.
Tento objekt vznikl díky politickému vězni, panu Luboši Hruškovi, který svoji původně ovocnou zahradu přeměnil na okrasný park a později na Památník obětem zla. Jedná se o místo plné naděje, pravdy, odpuštění a usmíření. V přírodním areálu se nachází pískovcová křížová cesta od akademického sochaře Romana Podrázského a kaple Maxmiliána Kolbeho. Současným vlastníkem památníku je biskupství plzeňské, jemuž je pan Hruška v roce 1995 daroval.
S těmito informacemi nás na začátku obeznámil mladý průvodce a poté nám bylo umožněno projít si kouzelná zákoutí po vlastní ose. Samozřejmě nesměla chybět společná fotografie.
Výlet se pomalu ale jistě začal chýlit ke konci a naše putování jsme rozpustili na konečné zastávce tramvaje číslo jedna u slovanského parku Homolka. Děkujeme paní učitelce Eretové a Mervartové za hezké završení školního roku, byl to další velice příjemně strávený den.

Eliška Průšová, 2. A