12.jpg

Milí stálí příznivci divadla,
jsem velice ráda, že se mi na závěr mé dlouholeté činnosti divadelní agentky podařilo připravit Vám tyto příjemné zážitky. Těšil mě Váš zájem, neodradily Vás pozdní noční návraty a ranní vstávání další školní den. Pražská divadla byla naším nejčastějším cílem, ale jak dokládají poslední příspěvky, nezapomínali jsme ani na naše plzeňské Divadlo J. K. Tyla, které si svou kvalitou s pražskými scénami nezadá. Doufám, že se mezi mými kolegy najde nadšenec, který bude v této tradici pokračovat.
PhDr. Irena Popelová

Labutí jezero - pohádka v taneční podobě

Dne 9. května 2017 jsme my žáci Masarykova gymnázia (my ze semináře ruštiny a stálí účastníci divadelních zájezdů) navštívili představení baletu P. I. Čajkovského Labutí jezero (neboli  Лебединоe oзеро, když máme tu ruštinu, že) ve Velkém divadle. Poté, co jsme se víceméně úspěšně sešli před budovou Velkého divadla (je rozuměno Divadlo J. K. Tyla, nikoli Nové divadlo, což je úplně jiná budova, jak jistě všichni čtenáři vědí, a tímto vlastně ztrácí tato poznámka smysl - pozn. autora), vystoupali jsme do nejvyššího (veřejně) přístupného patra, kde jsme se usadili na sedadlech ve třetí a čtvrté řadě, odkud jsme měli krásný pohled na celé jeviště a do orchestřiště.

Přišli jsme včas - po chvíli již potřetí zvonili, v sále to potemnělo a orchestr začal hrát. Po chvíli se zvedla hlavní opona - na kterou byly promítány větve -  a odhalila druhou, jemnou průhlednou oponu, jež byla během představení občas zvednuta.

Jednotlivá taneční "čísla" na sebe za luzných tónů smyčců a dalších nástrojů hezky navazovala. Jediné, co bylo poněkud matoucí (a co skutečně pár diváků zmátlo natolik, že málem odešli ze sálu), byla hlavní opona, která na konci prvního dějství klesla a někteří to považovali za signál, že je přestávka. Jinak z našeho "bidýlka" jsme pěkně viděli i jednotlivé prostorové formace, které baletky vytvářely (což z první řady v sále prostě neuvidíte), a okem odborníka jsme sledovali představení.

Když pak čas přestávky skutečně nastal, občerstvili jsme se a celí natěšení jsme se na poslední chvíli vhrnuli na svá místa (přece jen, vycházet podruhé ta dvě patra, to našince celkem zmůže), celí nedočkaví, jak to asi s Odettou a princem (a Rudovousem) dopadne.

Nakonec nebylo tak jasné, jestli se utopili, nebo neutopili. Shodli jsme se ale, že se určitě neutopili. Každopádně bylo jisté, že Rudovous (který má podobu ptáka) z toho moc dobře nevyvázl, neboť mu princ v závěrečném souboji utrhl křídla, což nás všechny potěšilo. Publikum pak bouřlivým potleskem při několika děkovačkách dávalo tanečníkům najevo obdiv k jejich výkonům (my ve čtvrté řadě jsme si na to stoupli).

Pak jsme se ještě vyfotili před vchodem do divadla - bylo tam hezky prázdno, neboť než jsme si všichni vystáli frontu na šatnu, ostatní diváci se rozprchli do svých domovů (případně jiných zařízení). No a poté jsme se - s představou, že přesně tak ladně jako Odetta s princem na jevišti budeme křepčit na našich předtančeních na maturácích - i my rozešli do svých domovů (případně jiných zařízení).

Přemysl Kaucký, septima A


Květnové divadelní bonbonky aneb Sladká (dvoj)tečka za letošní sezonou

Byli jsme v Národním!

Ve středu 31. května měli studenti Masarykova gymnázia možnost zhlédnout v Národním divadle dramatizaci vrcholného díla anglické spisovatelky Jane Austenové Pýcha a předsudek. Už samotná návštěva Zlaté kapličky pro nás byla kulturním zážitkem, protože většina z nás se ocitla v Národním divadle poprvé. Procházet se v místech, kde na prknech, která znamenají svět, hráli takoví divadelní bardi jako Josef Kemr, Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský nebo Dana Medřická bylo dechberoucí. Režisér pojal dílo romantické autorky  moderně, ale s citem. Když se zvedla Hynaisova opona, na jevišti se objevili například David Prachař, Jana Stryková, Jana Preissová. V hlavních rolích Elisabeth a Darcyho se představili Magdaléna Borová a Pavel Batěk, v roli Lady Catherine excelovala Iva Janžurová. Výkony všech herců i celkový dojem byl skvělý. Divadelní sezónu jsme tedy zakončili s grácií a už se těšíme na další kulturní zážitky.

Divadlu zdar a Národnímu zvlášť!

Lukáš Wilhelm, 3. B